Konstelace

Zdravotní, finanční, rodinné, pracovní konstelace

Jsou sebepoznávací prožitkovou metodou, s jejichž pomocí nalezne klient řešení svého problému.

Zakladatelem této metody je Bert Hellinger, německý psychoterapeut, na jehož práci mělo největší vliv mimo jiné jeho dětství a dále pak 30ti 

leté působení kazatele. Jeho terapeutická práce vychází z integrace mnoha rozmanitých prvků. Základem jeho práce je "uvidění" toho, co 

skutečně je, čímž dochází k přijetí a osvobození se od podvědomých vlivů.


Tato metoda odhaluje v našich „systémech“ vlivy skrytých sil (podvědomých vlivů), pracujících v nás, bohužel i v náš neprospěch. 

Umožňuje, aby byl směr působení těchto sil obrácen opět v náš prospěch a aby se mohla v celém systému znovu vytvořit rovnováha.


Co se skrývá pod pojmem "systém"? Například rodina současná či původní, partnerský vztah, pracovní vztahy, pracovní záležitosti či firma, 

dále třeba jednotlivé orgány těla, nemoci, závislosti…. Se všemi těmito „systémy“ je možné pracovat.


Postavení konstelace vypadá velmi jednoduše, a přitom se v malém prostoru a čase odehrává nesmírně mnoho a na mnoha úrovních..

Konstelace nejsou obvykle individuální prací a obvykle nebývá ani pozornost zaměřena pouze na osobu klienta, protože každý z nás jsme 

nedílnou součástí většího příběhu, většího celku, většího systému. Náš současný život je velmi podstatně ovlivněn naší minulostí, zejména 

původní rodinou, naším dětstvím. Tady vznikají naše základní traumata, obranné mechanismy, které ovlivňují náš další život. Řídí nás a 

určují naše chování i v dospělosti. Konstelace nám ukazují, že jsme všichni propojeni s našimi předky a jejich osudy, že jsme hluboce 

spojeni se vším, co se kdy v předešlých generacích událo, že jsme každý součástí něčeho „většího“. Z tohoto „většího“ pak získáváme 

svoji sílu. To jsou naše kořeny. Díky konstelacím se opět můžeme spojit s touto silou, uvědomit si a pocítit na „vlastní kůži“ sílu celku, 

generací, kořenů. Stát se silnými a zároveň svobodnými. Dochází k uspořádání a „narovnání“ našich vztahů k ostatním a k probuzení úcty k 

osudům druhých. Tímto poznáním, ke kterému nás konstelace přivádějí si uvědomujeme, že nelze hledat štěstí jen sami pro sebe, že je 

třeba hledat rovnováhu celku.


V konstelacích se uvolňuje mnoho skrytých, potlačených emocí. Jedná se vlastně o zablokovanou energii. Skrýváme a potlačujeme je 

proto, že jsou velmi bolestivé. Proto se je snažíme obelstít – vyhnout se jim. A právě díky tomuto potlačení, neboli „uzamčení“ se přenáší 

traumata a bolest z generace na generaci. Díky této bolesti v nás potom namísto lásky sídlí zloba a nenávist. Jakmile dojde k otevření 

potlačeného, nashromážděná emoční energie se uvolní, rozpustí se a tím se umožní ukončení generačního přenosu, a „znovu rozproudění“ 

lásky a energie.


Díky uvolňování potlačených emocí jsou konstelace i katarzní technikou. Kromě tohoto je cílem konstelací „vidění“. Uvidění stávajícího 

obrazu, toho patologického, narušeného, který je zdrojem problémů a potíží. Následně pak „uvidění“ nově vytvořeného, harmonického 

obrazu, v němž dosud zablokovaná energie začíná opět proudit celým systémem.


Jakým způsobem dojde k vytvoření nového, „zdravého“ obrazu? Každý „systém“ má totiž přirozenou tendenci k „samoúzdravě“, k 

vytvoření rovnováhy a harmonie. Jen musí být odstraněny překážky, které této harmonii brání. Takovou „překážkou“ je například 

zablokovaná energie ve formě emocí, nebo“nepřijetí“ něčeho. Třeba bolestného zážitku, nebo nepřijetí nějaké vlastnosti či postoje 

některého člena systému, příp. jeho vyloučení ze systému, nepřijetí rodiče či dítěte, a tak podobně.


V okamžiku, kdy se věci poskládají zpět do řádu a pochopení, můžeme pocítit úlevu, klid i lásku. Je to řád, ve kterém:

  •     je každému dáno místo, které mu náleží

  •     je každému prokázána úcta, která mu náleží

  •     každý přijíme svůj díl zodpovědnosti

  •     každý nese svůj osud a svá břemena sám, se vším dobrým i zlým, bez přebírání břemen druhých a navalování svých břemen na druhé

  •     je zachována hierarchie „většího“ a „menšího“, tzn. kde děti jsou dětmi a rodiče rodiči

  •     děti nemusí být předčasně dospělé a rodiče se o ně neopírají
  •     
  •     děti mohou brát a rodiče dávají
  •     
  •     děti přijímají své rodiče takové, jací jsou a rodiče své děti takové, jací jsou

  •     zapomenutí členové systému (rodiny) znovu zaujmou své místo v rodině a jsou přijati zpět do srdcí ostatních

  •     manželka je svému muži ženou a manžel své ženě mužem

  •     je ve vztazích rovnováha mezi braním a přijímáním

  •     je přijata láska i za cenu zranitelnosti a bolesti

Konstelace nejsou snahou měnit, co už se změnit nedá. Učí nás přijímat to, co jsme díky bolesti a strachům odmítali a umožňují spojit to, 

co bylo dlouho nahromaděnou bolestí rozdělené.

Jsou cestou k přijetí, k našim skutečným, hlubokým a opravdovým pocitům, cestou k síle a k lásce.



Konstelace se konají 1x měsíčně (sobota) 7:45 - 17:30.

Všichni jsou srdečně zváni a vítáni.


 
Aktuálně o konstelacích